Fast fashion = rychlá móda
Sami to jistě znáte. Jdete kolem výlohy módního řetězce a za sklem vidíte na pohled pěkné oblečení, které doprovází navíc obrovská výzva v podobě slevy 50 %. Řeknete si, no nekup to za tu cenu, byla by přece škoda toho nevyužít. Toto spotřebitelské chování je v módním průmyslu zaměřeného na fast fashion celkem běžné. Spotřebitel v podstatě moc nepřemýšlí nad tím, jestli zboží skutečně potřebuje, jestli má vůbec v šatníku místo, jak moc je zboží kvalitní, jestli se dá oděv kombinovat s jiným, aby měl vícero využití, jde mu pouze o výhodnou cenu a potřebu něco nového si koupit. Díky nízké ceně nám na oblečení už ani tolik nezáleží, pořídili jsme ho přece za pár korun.
Cílem fast fashion je přimět spotřebitele, aby za co nejkratší čas nakoupil co nejvíc nového oblečení. Jen pro představu. V dnešní době se produkuje oblečení cca o 400 % víc, než před 20 lety. Charakteristické pro rychlou módu je nižší kvalita, ať už se jedná o šití, materiál, ale především také množství, které je vyráběno bez ohledu na to, jestli najde odbyt. Díky masové sériové produkci nemůže spotřebitel očekávat žádnou originalitu oblečení. Od jednoho navrženého modelu se ve výsledku vyrobí několik desítek tisíc kusů vystupňovaných do různých velikostí, a tak se stává, že se projdeme po ulici a potkáváme naše „dvojčata“, což není úplně pro každého žádoucí.
Fast fashion na nás útočí neustále novým zbožím, místo obvyklých čtyř ročních kolekcí vzniká během roku několik desítek kolekcí, až se nám z toho točí hlava. Oblečení se vyrábí takové množství, že i když nenajde koncového spotřebitele, skončí ve výprodeji, nebo ve spalovně, přesto je výdělečné. Jak je to možné?
Levná pracování síla
Hlavním faktorem, který ovlivňuje koncovou cenu výrobku je pracovní síla. Zatímco slow fashion nechává šít své výrobky v místních šicích dílnách, kde je práce švadlen adekvátně zaplacena, fast fashion většinou využívá asijské pracovní síly (Čína, Bangladéš, Indie, Indonésie atd.), kde lidé pracují v podmínkách, které jsou těžko představitelné pro jedince žijícího v evropském prostředí. Ve výrobnách se často nedodržuje bezpečnost práce, využívá se i dětské pracovní síly, navíc přibližně 98 % zaměstnanců dostává nižší mzdu, než je minimální, přičemž pracují někdy až 18 hodin denně. Firmy, které nechávají šít v Asii své produkty navíc neustále tlačí na redukci ceny a továrny ze strachu o ztrátu zákazníka na redukci ceny přistupují, proto není výjimkou, že vyrobený kus stojí např. 4 eura. Samotná značka přitom z jednoho kusu vydělá přibližně 70 %.
Jak působí oděvní průmysl na životní prostředí?
Oděvní a textilní průmysl je jedním z hlavních průmyslových odvětví, které nejvíce znečišťují životní prostředí. Zvláště masová výroba je pro životní prostředí velká zátěž, při zpracování surovin pro textilní průmysl se využívá velké množství vody. K výrobě textilu se také využívají chemické prostředky, které následně mohou znečistit vodní zdroje a v dalším důsledku mohou tyto chemikálie způsobit zdravotní potíže lidem, kteří kontaminovanou vodu spotřebovávají. Fast fashion také často pro výrobu používá materiál syntetického původu. Materiál syntetického původu, který skončí na skládce, se může rozkládat několik desítek let. Při jeho spalování se zase do ovzduší uvolňují jedovaté plyny.
Slow fashion = pomalá móda
Naproti tomu slow fashion je protikladem fast fashion. Kvalita převažuje nad kvantitou, což se pochopitelně promítne ve vyšší ceně. Lokální návrháři pečlivě vybírají pro své modely materiál, který je příjemný, kvalitní, nepodléhá rychlé spotřebě, a navíc je šetrný k životnímu prostředí už jen tím, že nedochází k masové produkci. Navržený model si zachovává svou originalitu, protože od každého modelu vzniká pouze několik jednotek kusů. Jednotlivé modely vznikají v lokálních dílnách, kde je práce švadlen adekvátně zaplacena. Jen pro představu a srovnání, průměrná cena za ušití jednoho kusu šatů se u externí švadleny pohybuje kolem 1 700,- v závislosti na lokalitě a složitosti střihu. Návrháři mají často ve své nabídce šití oděvu na míru klientům, což je velká výhoda pro vypasované střihy, nebo nekonfekční postavy.
Cílem pomalé módy je přimět spotřebitele k zamyšlení. Potřebuji skutečně oblečení, které se mi líbí za výlohou? Nemám už něco podobného ve skříni? Jak bude ladit se zbytkem šatníku, mohu vybraný model kombinovat s dalšími doplňky? Je vybraný model skutečně nadčasový, aby nepodléhal současným trendům a byl nositelný i v budoucnosti? Jaký je materiál, jakého původu, kde byl produkt vyroben? Oděvy vyrobené v duchu slow fashion mají vyšší cenu z již uvedených důvodů, tím ale vychovávají spotřebitele k odpovědnému nákupu. Lidé o nákupu více přemýšlí, v důsledku toho si však zboží také více váží, což je hlavním cílem slow fashion.
